Hostýnské vrchy

Přímo u parkoviště za známou vyhořelou hospodou se nachází přírodní památka Nádrž Tesák. Bývalá požární nádrž je významným biotopem obojživelníků, především čolků. Rozmnožují se zde čolci horští (Ichthyosaura alpestris), čolci karpatští (Lissotriton montandoni), čolci obecní (Lissotriton vulgarisa) a jejich kříženci. Vzhledem k vysoké nadmořské výšce (690 m n. m.) a studené vodě nestihne část letošních larev čolků dokončit vývoj a přezimují v nádrži ve stádiu larvy.

K rozcestí lesních cest U Jasanu se dostáváme přes nové paseky vzniklé po kůrovcové kalamitě. Díky tomu máme v současnosti široký výhled na celé široké údolí Bystřičky směrem k Hostýnu a můžeme si tak uvědomit rozsah vykácených smrkových porostů zasažených lýkožroutem smrkovým (Ips typographus). Pokračujeme po pěkné lesní asfaltové cestě na severovýchod. Od tohoto bodu obcházíme dokola druhý nejvyšší vrchol Čerňavu více méně po vrstevnici. V květnu můžeme v sedmdesátiletých bukových porostech mezi bodem 2 a 3 zaslechnout lejska malého.

V přírodní rezervaci Čerňava najdeme pralesovité zbytky původních porostů, ve kterých převažuje buk lesní a vysoké zastoupení má i jedle bělokorá a javor klen. Velké množství mrtvého dřeva v podobě souší, zlomů, vývratů nebo částečně prosychajících stromů vytváří ideální prostředí pro šplhavce. Přímo v rezervaci pravidelně hnízdí 1–2 páry strakapoudů bělohřbetých. Velký potenciál rezervace samotné umocňují okolní lesní porosty, které jsou již mimo hranice rezervace. Jedná se sice o hospodářské lesy, ale jsou to převážně staré bučiny, takže rezervace nepůsobí jako osamocený ostrůvek biodiverzity uprostřed sterilních porostů.

Ve starých bukových lesích okolo rozcestí U Špuky můžeme běžně slyšet či pozorovat holuby doupňáky, lejsky bělokrké, datly černé nebo žluny šedé. Nabídka stromových dutin je zde široká.

Z rozcestí Nad Humencem, kde protneme žlutou turistickou značku, se můžeme vrátit zpět okružní cestou na Tesák, nebo si udělat odbočku na nejvyšší horu Hostýnských vrchů Kelčský Javorník. Dále po okružní trase směrem k Smrduté lemují cestu mladší sterilní smrkové porosty, kde můžeme například poslouchat hlasy králíčků obecných i ohnivých nebo sýkory uhelníčky.

Kromě pěkného kruhového výhledu z nové rozhledny na Kelčském Javorníku si můžeme užít i největší stejnojmennou rezervaci v této oblasti (122 ha). V horní části rezervace je na místní poměry ojedinělá otevřená javořina na suťových svazích, většinu rezervace tvoří původní porosty s velkým množstvím mrtvého dřeva. Žijí zde všechny atraktivní ptačí druhy, jako jsou strakapoudi bělohřbetí, lejsci malí, datli černí, kulíšci nejmenší, sýci rousní a další.

Porost v přírodní rezervaci Smrdutá na strmém svahu má převahou buku, dále jsou zastoupeny javory, smrky, jedle, jasany i jilmy. V hnízdní době je zde možné narazit na datlíky tříprsté nebo puštíky bělavé. V rezervaci se nachází několik menších puklinových jeskyní, nejdelší z nich je průlezná. Jedná se o významné shromaždiště netopýrů, kteří se zde na podzim páří.

Zpět na Tesák se vracíme jižním úbočím Čerňavy. Procházíme opět skrz staré bukové porosty, které mají v některých místech charakter chráněného území, ve skutečnosti jsou to ale hospodářské lesy. Na vykácených pasekách se nám otevírá pohled do údolí a opět vidíme rozsah kůrovcové kalamity z posledních let. Při příchodu do cíle můžeme se štěstím narazit na kosa horského. Ten v minulosti v okolí Tesáku pravidelně hnízdil, v posledních letech se ale jedná o výjimečně pozorovaný druh.