Strážovské vrchy

Z Manínské tiesňavy doporučujeme vydat se do levého svahu, navzdory jeho strmosti. Například výstup na Malý Manín není náročný. Delší a náročnější trasa je v pravém svahu směrem na Veľký Manín. Zajímavý je i průchod celou soutěskou, víc toho však uvidíme z výšky. Kroužívají tu dravci, například poštolka obecná, káně lesní, vzácně sokol stěhovavavý a orel skalní. Občas přeletí křivky obecné a krkavci velcí. Na potoce v údolí pozorujeme skorce vodního a konipasa horského. V zimním období můžeme mít štěstí i na zedníčka skalního a na tokajícícho výra velkého. Ideálním časem na zastižení obou druhů je únor. 

Bod se nachází u Kostelecké tiesňavy. Pokud jsme nenašli zimujícího zedníčka skalního na stěnách Manínské tiesňavy, máme šanci tady. Manínský potok nám v úseku Kostelecké tiesňavy nabídne podobné druhové spektrum, s velkou pravděpodobností zde opět budeme pozorovat skorce vodního. V zimě navíc můžeme zažít nezapomenutelné setkání se zimující pěvuškou podhorní. Samozřejmostí jsou tu také krkavci velcí a křivky smrkové – jednotlivci i celá hejna. 

Trasu z bodu 2 do bodu tři je vhodné absolvovat buď terénním autem (jede se po nezpevněné lesní cestě), nebo na kole/elektrokole. Jinak doporučujeme vrátit se autem do Považské Teplé, přes Predmier přejet na parkoviště v obci Súľov-Hradná a odtud se po libovolné značené nebo neznačené stezce vydat k dominantním skalním bradlům. Z míst s dobrým výhledem můžeme pozorovat sokola stěhovavého nebo orla skalního. Okolní lesní porosty hostí běžné ptačí druhy od šoupálků dlouhoprstých přes holuby hřivnáče až po datly černé. Vzácněji se setkáme s ořešníkem kropenatým a žlunou šedou. Když si vycházku prodloužíme až do večerních hodin, zaslechneme kromě puštíka obecného i sýce rousného, vzácně také kulíška nejmenšího.

Bod se nachází na předělu mezi loukami nad Mojtínem a lesním porostem pod Rakytníkem. Na loukách zaslechneme křepelku polní a lindušku lesní, při trochu štěstí i chřástala polního a pěnici vlašskou. Pozorovat můžeme lovící poštolku obecnou, vzácně orla skalního a večer puštíka obecného. Z dálky uslyšíme žlunu zelenou, z lesa se může ozvat lejsek malý, rehek zahradní nebo strakapoud prostřední. Možná přeletí včelojed lesní, výjimečně také čáp černý. V lese je možné narazit i na strakapouda bělohřbetého. 

K bodu se dostaneme pěšky opět přes Mojtín po modré značce směrem na Zliechov. Odbočíme doleva na zelenou turistickou značku směr Červíková, odkud půjdeme doprava na žlutou a později doleva po červené. Samotný bod se nachází v závěru stoupání na nejvyšší vrchol Strážovských vrchů Strážov s nadmořskou výškou 1213 m. Tento náročnější výstup můžeme samozřejmě vynechat, resp. se vrátit už z Červíkové. Vrchol ovšem nabízí úžasný výhled na velkou část Strážovských vrchů a možnost pozorovat dravce. Zahlédnout můžeme sokola stěhovavého, orla křiklavého, běžně krkavce velké. V lesním porostu potkáme strakapouda bělohřbetého, datla černého, králíčka obecného a ohnivého, sýkoru uhelníčka, vzácně jeřábka lesního, a dokonce datlíka tříprstého. Večer zaslechneme sýce rousného, kulíška nejmenšího, puštíka obecného, pod vrcholem na loukách i kalouse ušatého, ve dne zase pěnici vlašskou, žlunu šedou a množství drozdů brávníků.