Pálava

K bodu 1 vystoupáme od rozcestí Pod Olivetskou hrou po úbočí Svatého kopečku v trase křížové cesty. Okolí postupně přechází z přírodně nepříliš zajímavých hospodářských lesů do skalní stepi s výskytem cenné teplomilné a suchomilné fauny a flóry. Již zde se nabízí četné výhledy do krajiny, pozorovat lze druhy vázané na lidská sídla či žijící v okolí, např. rorýsy obecné, jiřičky obecné, poštolky obecné. Hnízdí tu např. kavky a výr velký. V jarním období stojí za povšimnutí porosty kosatce nízkého (Iris pumila) a písečného (I. arenaria). Z pestré fauny běžně zahlédneme ještěrky zelené (Lacerta viridis) nebo kudlanky nábožné (Mantis religiosa).

Dalším z vápencových vrcholů je Turold, jehož podstatná část podlehla v minulosti těžbě této horniny. Těžit se však přestalo již v první polovině 20. století. V současnosti je lokalita významná stejnojmennou, veřejnosti přístupnou jeskyní, která je významným zimovištěm netopýrů, z nichž nejvýznamnější je vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). V lomu a jeho okolí se vyskytují skalní stepi a křovinná společenstva, kde hnízdí např. pěnice hnědokřídlá. Stěny lomu si k hnízdění vybírá výr velký. Na dně bývalého lomu si můžeme projít geopark s ukázkou sedmnácti druhů hornin z celé ČR.

Poli a vinohrady přicházíme k hlavní hřebenové linii Pálavy a stoupáme podél několika bývalých lomů na plošinu Stolové hory. Nacházíme se v národní přírodní rezervaci Tabulová, kde nalezneme především různé typy stepních trávníků – drnové stepi, skalní stepi, kulturní stepi (louky), ale také mozaiku křovin a řídkých lesů. Pozorovat můžeme pěnice vlašské, ťuhýky obecné, bramborníčky černohlavé, v rozvolněných lesích lejsky bělokrké a šedé, strakapoudy prostření a vzácněji jižní, holuby doupňáky a další druhy. V okolí Sirotčího hrádku nepřehlédneme početné rorýsy obecné. Trasa přes Stolovou horu nabízí četné výhledy do širokého okolí a umožňuje tak také pozorování dravců, jako jsou např. luňáci a včelojedi.

Vstupujeme do NPR Děvín, největší rezervace CHKO Pálava. Po úbočí vrchů Pálava a Obora přecházíme biotopy podobnými, jako byly na Stolové hoře, posléze se však dostáváme kolem vápencových bradel Trůn, Maturita, Martinka do Soutěsky. Tady se otevírá pohled na rozsáhlou skalní stěnu lemující západní a severozápadní úbočí Děvína. V předjaří lze pozorovat sokoly stěhovavé, na jejichž zahnízdění se na Pálavě zatím čeká. V zimních měsících pak můžeme zahlédnout zimující zedníčky skalní, které pravidelně zastihneme i v Pastorkově lomu nebo na Martince. Tradičně tu ale hnízdí např. krkavci. Trasa sestupuje dále do soutěsky jírovcovým hájem, který je pozůstatkem v devadesátých letech zrušené obory. Z rozcestí již stoupáme nad Soutěskou k vrcholu Děvína.

Vyhlídka u skály zvané Strážce nabízí pohled dolů do Soutěsky, kterou jsme před chvílí prošli, ale také na tzv. znakový dub – dub pýřitý (šípák, Quercus pubescens). Podle něj bylo vytvořeno logo CHKO Pálava, stojí osamocen kousek pod Strážcem a je nepřehlédnutelný. Směrem nad skalou pak uvidíme asi nejtypičtější ukázku pálavské skalní stepi s četnými druhy vzácných rostlin a neméně zajímavými živočichy, hlavně bezobratlými.

Po hřebeni Děvína míjíme několik vyhlídkových míst, která nabízejí nejen pohledy po okolí, ale také do zdejších typických a cenných společenstev. V této části trasy můžeme odbočit po zelené turistické značce na vrchol Děvína (550 m n. m.). Za zmínku stojí také teplomilné doubravy, kterými budeme klesat dále směrem k Dívčímu hradu. Zde opět můžeme pozorovat např. lejsky či strakapoudy a při troše štěstí i dudka chocholatého.

Rozcestí Dívčí hrad tvoří na trase předěl mezi stepními a lesními biotopy Děvína. Odtud je možné krátce odbočit na zříceninu hradu Děvičky (aktuálně zpoplatněný vstup), které jsou dominantou severovýchodního okraje Děvína a hnízdištěm rorýsů obecných. Trasa dále sestupuje lesním komplexem suťových lesů a panonských dubohabřin, posléze se opět otevře do kulturní krajiny vinic, polí a zahrad a dovede nás do cíle v Dolních Věstonicích.