Podyjí

Vyrážíme z parkoviště u hotelu Vinice Hnanice, který je situován v místě, kde se dříve nacházela budova pohraniční stráže. Běžnými ptačími obyvateli jsou tu druhy sídel jako rehek domácí, vrabec domácí, konipas bílý nebo vlaštovka obecná. V křovinách kolem příjezdové cesty hnízdí kos černý, pěnice vlašská či ťuhýk obecný. Po návratu z vycházky můžeme využít příjemné terasy místní restaurace a u kávy pozorovat přeletující rorýse obecné, a když máme štěstí, i vlhy pestré, které si vyhloubily hnízdní nory v malé hlinitopísčité stěnce cca 500 m západně od hotelu.

Sejdeme dolů k řece a zastavíme se na lávce přes Dyji. Na vodě můžeme kromě všudypřítomných kachen divokých zastihnout třeba morčáky velké, kteří v národním parku patří k nejnovějším hnízdičům. Nepravidelně v tomto úseku hnízdí labutě velké, v příbřežní vegetaci se skrývají slípky zelenonohé. Na jezu loví hmyz konipasové bílí a horští a skvrny bílého trusu na kamenech prozradí, že se poblíž vyskytuje skorec vodní. Je potřeba si počkat, než se vynoří z proudu, kde u dna hledá potravu. Hmyzí rojení nad vodou využívají vlaštovkovití pěvci, někdy i břehule říční. Ale vody si ještě užijeme později, vydáme se tedy dále.

Vyšlapaná pěšina vedoucí přes louku a úzký pruh lesa nás zavede na Šobes, překrásný meandr s bohatou historií. Lokalita byla osídlena již ve starší době kamenné. Pravěké hradiště zde bylo v době bronzové, osídlení i v čase Keltů a v době římské. Již ve středověku byla lokalita využívána k pěstování vinné révy. Dnes má plocha celé viniční trati asi 16 ha, na části se nachází meruňkový sad. Kvalitu místního vína lze vyzkoušet ve stánku, který má sezonní provoz. Typickými ptačími obyvateli jsou tu vrabec polní, konipas bílý nebo konopka obecná. Ze sadu se ozve krutihlav obecný, z nedalekých břehových porostů strakapoud malý nebo žluna zelená. V korunách stromů zaujme zpěv zvonohlíka zahradního. Za potravou, drobnými ptáky, sem zaletuje krahujec obecný. Největší atrakcí lokality jsou ale plazi, především užovka stromová (Zamenis longissimus), která nachází dokonalý úkryt v kamenných zídkách, kterými je vinice protkaná.

S příjemnou zastávkou uprostřed vinice se nám bude těžko loučit, navíc když trasa vede do kopce. Ale trocha námahy stojí za to. Cesta nás zavede do lesa, je to typická teplomilná doubrava. Zanedlouho budeme mít po obou stranách prudké srázy, v nejužším místě šobeské šíje máme výhled na obě strany. Stoupáme dále až k bodu 4, kde si můžeme udělat krátkou odbočku k vyhlídce Železné schody. Je to místo, kde byl prudký sráz dolů k řece dříve skutečně vybaven železným schodištěm. Využívali ho pohraničníci v době, kdy se území nacházelo za železnou oponou. To už je naštěstí pryč, a schody připomíná jen název. Výšlap z vinice nám zpříjemní zpěv pěnice hnědokřídlé, zvonka zeleného nebo výše pak rehka zahradního. Typickým obyvatelem následujících doubrav jsou strakapoud prostřední a lejsek bělokrký, dutiny v kmenech využívají i špaček obecný nebo sýkory, nejčastěji koňadra, babka a modřinka. Když překonáme nejprudší stoupání a dostaneme se na hranu svahů, začnou být duby vyšší a přímější. Pěkná rozvolněná doubrava napravo od nás je jediným místem v národním parku, kde se pravidelně vyskytuje šoupálek krátkoprstý. Železné schody se nám určitě odmění krásným výhledem, ale máme tu také naději pozorovat kroužící dravce. K nejvzácnějším patří orel mořský, který se v údolí Dyje zdržuje celoročně již mnoho let, poprvé tu zahnízdil v roce 2023. Stále častější jsou i pozorování orla královského nebo sokola stěhovavého. V hnízdní době nepřekvapí přelety motáků lužních – jsou to ptáci z hnízdiště v polích u Podmolí. Když nenajdou dost hrabošů tam, létají přes údolí do Rakouska. Jiným zajímavým dravcem, jehož obratný let oceníme nejlépe z vyhlídky, je ostříž lesní, specialista na lov ve vzduchu. Jeho kořistí bývají vlaštovkovití ptáci, někdy i rorýsi a hmyz. Pokud se na vyhlídku dostaneme později odpoledne, stojí za to počkat do soumraku a užít si působivé volání výra velkého, které se v údolí nese dodaleka.

Pokračujeme chvíli po plošině nad říčním kaňonem. Vidíme, že lesy tu mají jiný charakter, podřízený v minulosti ekonomice. Najdeme tu borové monokultury i ostrůvky s modřínem, tedy i ptáky jehličnatých porostů jako králíčka ohnivého a méně i obecného, sýkoru uhelníčka a parukářku. Je tu registrováno tradiční hnízdiště jestřába lesního. Brzy nás však stezka vrací zpět k řece, na Lipinskou lávku. V jejím okolí můžeme na kmenech stromů najít okusy způsobené bobrem evropským (Castor fiber). Pohodlná cesta nás vede dále proti proudu řeky k bodu 2, který už známe. Můžeme se odsud vrátit k výchozímu místu, ale raději pokračujeme a ještě si užijeme jedinečných míst kolem řeky. Odměnou nám může být ledňáček říční nebo rodinka nepůvodních, ale neškodných kachniček mandarinských. Jejich hnízdiště v ČR jsou nečetná, nejbližší je v Brně nebo ve Vídni. Nakonec ale Dyji opustíme a podruhé vystoupáme z údolí.

Od bodu 6 to máme jen kousek k pastvině exmoorských koní, ale ta je veliká a natrefit na ně není někdy snadné. Pokračujeme tedy raději po okraji vinic k vyhlídce Devět mlýnů. Cestou máme možnost zjistit některé z druhů otevřené krajiny. Nejatraktivnějším je mezi nimi asi skřivan lesní, který se z tradičních biotopů na podyjských vřesovištích rozšířil i do vinic, kde mu vyhovuje střídání zatravněných a zoraných řádků. Běžně tu zastihneme i skřivana polního, který v naší zemědělské krajině výrazně ubývá. Podobně jsou na tom strnad obecný nebo hrdlička divoká, jejíž typický hlas slyšíme z keřů a lesních porostů vpravo od nás. Hraboše sem zaletují lovit poštolky obecné, nejspíše z nedalekého hnízdiště v Hnanicích.

Okruh zakončíme na vyhlídce Devět mlýnů. Otevírá se před námi úžasný pohled na místa, kterými jsme již prošli – Šobeskou lávku nad řekou, Šobes s vinicí i sadem, šíji meandru. Dostaneme-li se sem ve správnou dobu, kdy ptáci krouží a využívají teplých proudů, můžeme si užít jejich vzdušné dovednosti. Atraktivní je třeba pozorování včelojedů lesních, kteří houpačky ve vzduchu doplňují tleskáním křídly (umějí tleskat nad tělem i pod ním). Někdy není snadné rozeznat je od káně lesní, ale když pták zatleská, je to jasné. To žádný jiný náš dravec nedělá. Termiku využívá i řada dravců, kteří do Podyjí zaletují jen za potravou nebo se zatoulají – luňák hnědý a červený, káně bělochvostá, orlovec říční, orel křiklavý. A v neposlední řadě také čáp černý, symbol národního parku. Často v řece pod námi loví a pak vykrouží do velké výšky a vydá se na hnízdiště. Přitom si ho hezky prohlédneme shora i zdola. Až nás pozorování omrzí, vydáme se k bodu 1. Ale zůstáváme ve střehu, procházíme místy, kde tradičně hnízdívá dudek chocholatý. Jeho typický hlas můžeme zaslechnout na dálku, ale možná ho i spatříme, jak kráčí po kraji pole a hledá něco dobrého pro sebe nebo rodinu.